O víkendu jsme spustili hára a vyjeli na sraz všech mániček do Elbančic. Pálili se zákazy, jedli se knedlíky, moklo se a usychalo, předčítala se dekadentní poezie a nakonec přijeli i Plastici a odehráli svůj životní koncert! Tak undergroundu zdar a Elbancice – zamecek, chateau dík! Fotky tady
Na humru jsme epesně oslavili 30. narozeniny naší Elišky, která má moc ráda koníky, pejsky a policii. Policie naštěstí nepřijela, ale koníci a pejsci u toho byli. A hlavně kamarádi!
„Ramus není žádná teorie. Hodí tě do vody, a ty začneš plavat. Ze začátku párkrát zalapáš po dechu, možná si i lokneš, ale pak začneš celkem přirozeně splývat. Na konci tě to pod jezem vyplivne s úžasem na tváři. Co se to vlastně stalo? Zpracováváš to dlouhý měsíce nebo roky. Zbydou zásadní hlášky, který ti obsadí slovník, a taky pocit, že svět je mnohem pestřejší, než jak nám ho líčili ve školách nebo na personálních odděleních. V mozku se ti přepojí některý systémem zatuhlý dráhy. Výsledkem je vnitřní uklidnění, že solidarita není jenom trendy slovo, ale konkrétní činnost, díky který se dá na světě žít, i když ti není zrovna nejlíp. Jestli to není dost pochopitelný, chtěl jsem říct, že Ramus je zábava, párty, léto, kámoši… no, zeptejte se Hanky.“
❥❥❥
„Musím říct, že jsem před první akcí byla nervózní, byl to můj úplně první tábor v životě, takže jsem nevěděla, co čekat, a nakonec jsem byla hrozně ráda, že jsem tam mohla být.
Jeden z nejlepších dní s Ramusem bylo malý táborový putování, měli jsme s naší skupinkou hrozně zábavnou cestu, kdy jsme potkávali turisty a cyklisty a vznikala spousta komických situací. Až jsme k večeru došli na místo, který vypadalo jako konec světa, ale krásnej! Byla tam chalupa a zeleninová zahrada a hodný lidi, co nás tam nechali spát v jejich týpku. Na tenhle den si vzpomenu vlastně dost často a bez Ramusu bych tuhle vzpomínku nikdy neměla.
Taky bych určitě měla mnohem menší sebedůvěru při komunikaci s lidmi s postižením i bez něj, Ramus člověku otevře dveře mimo konvenční svět a to je zároveň důvod, proč by měl trvat ještě minimálně 100 let! Všem bych přála zažít ten pocit, když se po x dnech vrátíte do města z Ramusu z pohádkový louky v lese, ale i z míň pohádkových situací. Je to asi podobný pocit, který měla Alenka v říši divů a je to skvělý. A i když poslední dobou jezdím hodně sporadicky, Ramus u mě má pořád hodně spešl místo.“
Do nového roku jsme vstoupili s novou ředitelkou! Vítáme na bedně naši skvělou Oldží a zlatý pohár vděku za srdcový ředitelování udělujeme Martě.
V únoru drsňáci podnikli výlet kolem Berounky do Srbska s hermelínovou přespávačkou v Braníku. Padl zde středoevropský rekord v nakládání vozíku do rychlíku na čas!
V březnu jsme uspořádali semifinále hl. m. v nespoutaném tanci pod krycím názvem Náhradní večírek. Byl vypečenej jak splašenej velikonoční beránek. No pohleďte sami.
Hned další den jsme se rychlochůzí přesunuli z Kasáren na hlavák, odkud jsme vyrazili do Čáslavi na sjezd přívrženců extrémních sportů. Největší ohlas zde vyvolalo extrémní žehlení, z jehož praktikování je i přiložená fotografie. Doporučujeme nastavit jako tapetu obrazovky všem zapáleným fanouškům extrémního sportování!
Spoustu dalších obrázků z letošních akcí a potencionálních tapet najdete v naší galerii.
„Dobý!“
„Tenkrát na táboře jsem si musel píchat inzulinový injekce, který musely být v ledničce. Tu měli o kousek dál v hospodě. Na zpáteční cestě z hospody do tábora nám ten Oltciťák nechtěl startovat, tak jsme poprosili majitele hospody, jestli by nás neodtáhl. A on nás odtáhl traktorem, to se museli v táboře hodně divit! Na táborech spíme v týpíčkách, to nikde jinde nezažiju. Koupem se v řece, chodíme na procházky… Vzkazuju všem Ramusákům, ať jezděj pořád na tábory a víkendovky!“
// Výstava fotek Humans of Ramus k okuku v Rybárně na Kampě už jen do 17.3.
